čtvrtek 26. února 2015

Jack a cvičení | video

Jedna z Jackových vlastností je neustále stěžovat průběh domácího cvičení. A to jakkoliv. Začne to poskakování, přejde to v brumlání, štěkot a třeba i narušení osobního prostoru cvičence. Je mu úplně jedno, jestli děláte klik a můžete ho zalehnout. Neohroženě se vrhne pod vaše tělo a bezmezně věří, že ho nepřimáčknete. Když zjistí, že nemá vaši 100% pozornost, tak vám něco řekne. Nejčastěji se zmiňuje o problémech huf haf nebo brumbrululum. Vy to pak s ním musíte náležitě probrat. Minimálně předtím než začnete další sérii. Cvičení s Jackem je dobrodružství.


úterý 24. února 2015

Malý a velký

Když jsme si Jacka přivezli z útulku, brácha si nezávisle na to (věděli jsme, že bude mít psa, ale vyšlo to na úplně stejný víkend) dovezl domů štěně Sibiřského husky Rockyho. Jack se ještě rozkoukával, kde že to vlastně je, Rocky se zase učil nepočůrat si nohy a sníst co nejvíce jídla. Po prvním seznámení se z nich stali parťáci, kteří pak spolu trávili spoustu času. A jak ten čas vypadal, to uvidíte na následujících fotkách. Taky si můžete všimnout, jak se Rocky zvětšuje a náš Jack... se zmenšuje.


Tady měl Jack ještě velikostní monopol a bráchův pes byla kousající potvůrka s malými ostrými zoubky. Jack tady dostával celkem kartáč, protože když už se do něj Rocky zažvýknul, asi to mohlo trochu bolet. Naštěstí na něj spíše nedosáhl a když začal Jacka nahánět, neměl moc šancí ho dohnat.


Jak vypadal Rocky po příjezdu do nového domova? Jako hezké štěně. Jak vypadá teď? Jako hezké štěně.


Asi nejoblíbenější psí základna v celé Poličné. Rockymu poslední dobou chybí, že se tam nevleze. A Jack pořád rád kouše neidentifikovatelné věci vyhrabané ze země. Stay dog!


Malý a velký, ale jen dočasně. Na druhé fotce už jsou si výškou vyrovnaní. Ale Rocky je pořád ještě takové nemotorné nemehlo. Ne, že by náš Jack uměl postavit dům z lega, ale aspoň nemá brzdnou dráhu deset metru.


Tady se buď Jack zmenšil o polovinu nebo Rocky zase o trochu vyrostl. Teď už si Jack ani neškrtne, může Rockyho tak maximálně podlézt. A když se mu něco nelíbí, pořád se může otočit a odejít. Ještě to neudělal.


Dva nerozluční kamarádi, čínský exemplář huskyho a voříšek na tripu.

Máme je rádi.

pondělí 23. února 2015

Kdo je Jack a proč blog?

Úplně první příspěvek na tomto blogu bych věnoval spíše obecnějším informacím. Ať máte přehled o tom, proč jsme se rozhodli našemu psovi založit blog. V první řadě nás to baví. Psát, vymýšlet články a fotit. Taky jsme zjistili, že Jack je neuvěřitelně fotogenický. Fotografií máme stovky a trochu nás mrzí, že jsou zatím jen dalším obsazeným místem na disku. Toho chceme využít, proto se můžete těšit na spoustu článků, které budou obsahovat fotek spousty. A chceme to pak rozvíjet i dál. Uvidíme, jak se to chytne a jak nás to bude bavit. A teď k tomu nejdůležitějšímu - k Jackovi.
Jack (celým jménem Whiskey Jack) u nás není od svého narození. Nějakým způsobem se z něj jednoho dne stal útuláček. A cesta k tomu, aby se z něj stal náš pes, taky nebyla úplně jednoduchá. Je fakt, že jsme si ho oblíbili během několika vteřin. Na stránkách útulku Dětmarovice vystupoval pod jménem Grey a jeho popis byl všeříkající. Povaha: umazlená. Po prvním hovoru nás ale sranda přešla, protože na pejska už čekali dva jiní zájemci. Navrch k tomu si pro něj ale měl přijet jeho původní majitel. Proti tomu jsme nemohli nic dělat. Paní v telefonu v nás asi ale nechtěla uhasit všechnu naději, tak aspoň řekla, že i přes takový zájem někdy pejsek v útulku stejně zůstane.


Grey měl tedy podle všeho budoucnost zařízenou i bez nás. My jsme mezi tím projezdili nějaký ten útulek, podívali se na pár pejsků a rozhodovali se dále. V záchranné stanici Odry měli jedno neposedné štěňátko, které se k nám po příjezdu moc nemělo. Po pamlskovém spřátelení se bariéry prolomily a bylo to jasné. Štěňátko si vezmeme. Domluvili jsme se na tom, že se ještě zkontaktujeme a pro pejska si přijedeme za pár dní (za tři dny). Jenže když jsme se chtěli zeptat, zda-li je vše připraveno a jestli můžeme přijet (Odry nemáme jen tak kousek, že bychom tam jeli naslepo), nikdo nám nezvedal telefon a pak už byl dokonce i vypnutý. Štěňátko bylo asi dáno někomu jinému a místo toho, aby nám to někdo slušně oznámil, radši přerušil komunikaci úplně. Milé.

Jenže tohle všechno bylo vlastně štěstí v neštěstí. Po pár dnech jsme se znovu dívali na stránky útulku Dětmarovice a světe div se, umazlený Grey tam byl pořád! Po jednom hovoru jsme zjistili, že bývalý páníček si ho nakonec nevyzvedne (kdo ví, z jakých důvodů, ale díky za to), a další dva zájemci jakbysmet. Ona ta věta, že i takový zájem může opadnout, asi nebyla úplně od věci. Během deseti minut bylo vše připraveno, auto nastartováno a vyrazili jsme směr útulek Dětmarovice. Tam jsme rozdali pamlsky všem možným hafanům, seznámili se s Greyem (naposledy, co mu takhle někdo řekl) a bylo to jasné. Sepsaly se papíry a pak už šel Jack hezky s námi domů.


Takhle bych asi shrnul naše dobrodružství. Nebylo to úplně jednoduché, ale nakonec máme doma přesně toho pejska, na kterého jsme koukali jako na prvního. V době, kdy jsme si ho vzali, mu byl přibližně jeden rok. Je to kříženec něčeho s něčím a nejspíš se už vůbec nijak vzhledově nezmění. Uvidíme, kolik se tento blog najde čtenářů a jak se vám tu bude líbit. Nám jde hlavně o to, aby Jack dostal více prostoru a mohl se plně projevit (i jinak, než vyhrabáváním kořínků na zahradě). :))