Úplně první příspěvek na tomto blogu bych věnoval spíše obecnějším informacím. Ať máte přehled o tom, proč jsme se rozhodli našemu psovi založit blog. V první řadě nás to baví. Psát, vymýšlet články a fotit. Taky jsme zjistili, že Jack je neuvěřitelně fotogenický. Fotografií máme stovky a trochu nás mrzí, že jsou zatím jen dalším obsazeným místem na disku. Toho chceme využít, proto se můžete těšit na spoustu článků, které budou obsahovat fotek spousty. A chceme to pak rozvíjet i dál. Uvidíme, jak se to chytne a jak nás to bude bavit. A teď k tomu nejdůležitějšímu - k Jackovi.
Jack (celým jménem Whiskey Jack) u nás není od svého narození. Nějakým způsobem se z něj jednoho dne stal útuláček. A cesta k tomu, aby se z něj stal náš pes, taky nebyla úplně jednoduchá. Je fakt, že jsme si ho oblíbili během několika vteřin. Na stránkách útulku Dětmarovice vystupoval pod jménem Grey a jeho popis byl všeříkající. Povaha: umazlená. Po prvním hovoru nás ale sranda přešla, protože na pejska už čekali dva jiní zájemci. Navrch k tomu si pro něj ale měl přijet jeho původní majitel. Proti tomu jsme nemohli nic dělat. Paní v telefonu v nás asi ale nechtěla uhasit všechnu naději, tak aspoň řekla, že i přes takový zájem někdy pejsek v útulku stejně zůstane.
Grey měl tedy podle všeho budoucnost zařízenou i bez nás. My jsme mezi tím projezdili nějaký ten útulek, podívali se na pár pejsků a rozhodovali se dále. V záchranné stanici Odry měli jedno neposedné štěňátko, které se k nám po příjezdu moc nemělo. Po pamlskovém spřátelení se bariéry prolomily a bylo to jasné. Štěňátko si vezmeme. Domluvili jsme se na tom, že se ještě zkontaktujeme a pro pejska si přijedeme za pár dní (za tři dny). Jenže když jsme se chtěli zeptat, zda-li je vše připraveno a jestli můžeme přijet (Odry nemáme jen tak kousek, že bychom tam jeli naslepo), nikdo nám nezvedal telefon a pak už byl dokonce i vypnutý. Štěňátko bylo asi dáno někomu jinému a místo toho, aby nám to někdo slušně oznámil, radši přerušil komunikaci úplně. Milé.
Jenže tohle všechno bylo vlastně štěstí v neštěstí. Po pár dnech jsme se znovu dívali na stránky útulku Dětmarovice a světe div se, umazlený Grey tam byl pořád! Po jednom hovoru jsme zjistili, že bývalý páníček si ho nakonec nevyzvedne (kdo ví, z jakých důvodů, ale díky za to), a další dva zájemci jakbysmet. Ona ta věta, že i takový zájem může opadnout, asi nebyla úplně od věci. Během deseti minut bylo vše připraveno, auto nastartováno a vyrazili jsme směr útulek Dětmarovice. Tam jsme rozdali pamlsky všem možným hafanům, seznámili se s Greyem (naposledy, co mu takhle někdo řekl) a bylo to jasné. Sepsaly se papíry a pak už šel Jack hezky s námi domů.
Takhle bych asi shrnul naše dobrodružství. Nebylo to úplně jednoduché, ale nakonec máme doma přesně toho pejska, na kterého jsme koukali jako na prvního. V době, kdy jsme si ho vzali, mu byl přibližně jeden rok. Je to kříženec něčeho s něčím a nejspíš se už vůbec nijak vzhledově nezmění. Uvidíme, kolik se tento blog najde čtenářů a jak se vám tu bude líbit. Nám jde hlavně o to, aby Jack dostal více prostoru a mohl se plně projevit (i jinak, než vyhrabáváním kořínků na zahradě). :))
